PODPOROVATELÉ

ZKOUKNĚTE !

https://www.petice24.com/stop_komunismu_ve_skolstvi

Jiří Menzel, režisér

Jan Hrušínský, herec

Tomáš Töpfer, ředitel divadla Na Vinohradech

Přemysl Sobotka, prezidentský kandidát

Karel Schwarzenberg, prezidentský kandidát

Ondřej Vetchý, herec

Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních zločinů

Jaromír Štětina, senátor

David Koller, hudebník

 

Teologická fakulta JU

https://www.tf.jcu.cz/aktuality?show=731

 

Prohlášení činohry Jihočeského divadla

Podepsaní členové souboru činohry Jihočeského divadla vyjadřují svou podporu protestujícím jihočeským studentům. Respektujeme právo našich spoluobčanů svobodně si zvolit své krajské zastupitele. Respektujeme i fakt, že zastupitelé ČSSD a KSČM mají 
v krajském zastupitelstvu většinu. Hluboce nás ale znepokojuje skutečnost, s jakou samozřejmostí je řízení školství a kultury svěřeno zástupci strany, která desítky let devastovala morální stav společnosti a destruovala naši kulturu. Je smutné, že si jihočeští zastupitelé neuvědomují mimořádně silný symbolický význam skutečnosti, že komunisté budou znovu rozhodovat o klíčových otázkách vzdělávání a rozvoje kultury v našem regionu.

Miloslav Vlk, kardinál

 

Máme 17. listopad, výročí sametové revoluce, pádu totalitního komunistického režimu. Byli to především studenti a mladí lidé, kteří byli nositeli této revoluce. V dějinách jsou to velmi často právě mladí lidé, kteří mají živý cit pro pravdu, právo a spravedlnost, mají dynamiku mládí, a proto jsou obvykle nositeli revolucí a hybnou silou vývoje. To je disponuje prosazovat ideály a vnášet je do života. Jsou k tomu více vybaveni než dospělí a starší lidé.

Jako Jihočech jsem rád, že jsou to právě studenti a mladí lidé v Jižních Čechách, kteří se bouří proti paktům sociálních demokratů s komunisty v jihočeském kraji a nejen zde.

Drazí mladí přátelé, stavím se do jedné řady s vámi, protože jsem právě tam, v Jižních Čechách, a právě na gymnáziu zažil začátkem 50. let na vlastní kůži komunistickou politiku ve školství- Studoval jsem na bývalém biskupském Jirsíkově gymnáziu na rohu Jírovcové a dnešní Fr. Šrámka, které bylo přestěhováno do České ulice, kde jsem pak v r. 1952, na vrcholu začínající totality, maturoval. Tehdy jsem na vlastní kůži zažil dopad komunistického školství. V předmaturitních létech byl záměrně šířen strach, že kdo chce udělat maturitu a dostat se na vysokou školu, musí být členem komunistické mládeže, SČM, anebo být ve straně. Mnoho mých spolužáků se tehdy houfně, z existenčních důvodů dávalo do svazu mládeže. Tak režim lámal charaktery, tak „řídil“ školství.

Já jsem byl doma vychováván k poctivosti, k přímosti a rovnému charakteru. A i když mě někteří moji spolužáci přemlouvali, že by byla škoda nedostat se na vysokou školu (byl jsem primus, student se samými jedničkami), do SČM jsem se nedal, i když jsem věděl, že si ponesu následky. Všichni spolužáci šli k maturitě poslušně v modrých svazáckých košilích, aby demonstrovali své „uvědomění“. Já a ještě dva moji spolužáci jsme šli slavnostně v černém obleku a s motýlkem. Pomsta režimu přišla ihned. Ačkoliv jsem zvládl všechny maturitní předměty na jedničku, na maturitním vysvědčení mám dodnes svědectví o totalitním zacházení se studenty: pod samými jedničkami je napsáno pouze „prospěl“, nikoliv „prospěl s vyznamenáním“. Nebyl jsem ideologicky uvědomělý. Jistě, je to úsměvné, malá drobnost…Ale už pak nebylo drobností, že jsem se skutečně – jak vyhrožovali – nedostal na žádnou vysokou školu. A tak jsem se stal pomocným dělníkem ve slévárně Motor Unionu v Českých Budějovicích na Pražském předměstí. Práce to byla dosti tvrdá. Později jsem pracoval v téže továrně na soustruhu. Po roce „odčiňování“ svého „ideologického hříchu“ jsem se přihlásil na „neideologický“ obor, na lékařskou fakultu v Plzni. Ale ideologická skvrna lpěla na mně jako dědičný hřích, posudky šly se mnou. Stejně tak jsem neuspěl i na filosofické fakultě UK v Praze. A tak jsem musel odejít „sloužit lidu“ – splnit dva roky vojenské služby. Domníval jsem se, že za vzornou službu v armádě se dostanu na „vysokou“. Skutečně jsem si podal žádost na neideologický obor – na archivnictví. Potřeboval jsem ale doporučení z armády. Ale chyba - nebyl jsem ve svazu mládeže. A tak mě znovu lámali do SČM, ale ani tady neuspěli. Vzhledem k tomu, že jsem byl vzorným vojákem, a vzhledem k tomu, že bylo po „maďarských událostech“ a režim „změkl“, doporučení mi nakonec dali. Ale aby se trochu kryli, napsali, že za vzornou službu jsem připravován ke vstupu do SČM, i když to nebyla pravda. V r. 1958 bylo velké kádrování na vysokých školách, ale to jsem nějak zázračně „ustál“, takže jsem se archivářem nakonec stal.

Chtěl jsem se stát knězem, ale protože i teologická fakulta byla v rukou komunistů, čekal jsem vlastně po maturitě 12 let, než jsem tam v r. 1964 mohl vstoupit.

Měl bych ještě mnoho jiného k vyprávění, ale nechci psát velký traktát – ostatně moje zkušenosti s komunismem jsou popsány v knize rozhovorů „Koho má za zády“, jejíž autorkou je Jihočeška Blanka Pirnosová.

Jen na závěr bych chtěl připomenout, že komunistický režim držel pevně v rukou i církev. Každý kněz mohl působit jen „z milosti“ totalitního režimu, s tzv. “státním souhlasem“, na který nebyl nárok. Protože jsem byl režimu neposlušný kněz, odebrali mi v roce 1979 tento souhlas a musel jsem si hledat civilní práci. A tak jsem se stal skoro na deset let jako kněz umývačem výloh v pražských ulicích. Zvlášť tady jsem pochopil, co je to totalitní režim…

Bohužel, těchto svých nelidských praktik, které jsou proti přirozenému právu i proti zdravému rozumu, se komunisti nikdy nezřekli a ještě se k nim i veřejně hlásí. A jsou tu i stalinisticky orientovaní komunisti, kteří se stávají členy krajský zastupitelstev. Proto s těmito trpkými a bolestnými zkušenostmi za zády se s vámi zcela solidarizuji. Dnes jde o budoucí generace, o vaše děti, aby nemusely znovu prožívat to, co zakusila naše generace. Je dobře, že pozvedáte hlas, aby si starší lhostejná generace vzpomněla, co jsme museli prožívat, a aby se poučili pro parlamentní volby. Jsem rád, že mládež v kritické situaci společnosti dovede vystoupit.

kardinál Miloslav Vlk

Zuzana Roithová, kandidátka na prezidentku

www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Roithova-KDU-CSL-Trebon-triadvacet-let-pote-253541

Přemysl Sobotka, senátor

Komunisté této zemi nesmírně ublížili. Zdevastovali vyspělou zemi, systematicky šlapali po lidech, zavírali a vraždili elitu národa. Komunismus sám je nenávistná ideologie postavená na závisti, slabosti a podprůměrnosti. 

Dnešní přímá následovnice KSČ Komunistická strana Čech a Moravy je pokrytecká. Těží z demokracie a svobody, ale v jejím programu zůstávají teze, kvůli kterým je komunismus totalitní ideologií. 

Právě proto vnímám velice silně, že dnešní studenti se s nástupem komunistů do krajských vlád nechtějí jen tak smířit. Nemíním mladou generaci strašit minulostí, ale zůstává skutečností, že kdo na svou minulost zapomene, dopustí se stejných chyb. A za komunistickou epochu jsme všichni zaplatili tvrdě. 

Akce studentů, právě v době, kdy si celá společnost připomíná výročí 17. listopadu, proto podporuji.

Přemysl Sobotka, senátor

Jiří Šesták, senátor

Svěření resortu školství jihočeským komunistům je nešťastným krokem

Obsazení resortu školství zástupcem jihočeských komunistů je krokem velmi nešťastným, se kterým se velká část občanů mající paměť nemůže ztotožnit. Nejde o konkrétní jméno toho, kdo bude tento resort spravovat. Jde o princip.

KSČM se hlásí ke své minulosti jdoucí před rok 1989 a tudíž i k tomu, jak se nakládalo se vzděláním v této zemi a s přístupem k němu. Mnoho z nás má buď osobní zkušenost či zkušenost z nejbližšího okolí, kdy mnozí talentovaní lidé neměli možnost studovat a věnovat se tomu, k čemu měli talent. Právě znemožnění svobodného přístupu ke vzdělání a k informacím dovedlo řadu schopných lidí k emigraci. Osobně jsem studoval v sedmdesátých letech, které se právě kvůli podmínkám osvojování si poznání, kvůli přístupu k literatuře a nekompromisní cenzuře nazývalo /s odkazem na obrovské hladomory v části Afriky/ obdobím „Biafra ducha“.

Možná, že si ještě mnozí z nás vzpomenou na značky v knihách, které jsme si půjčovali v knihovnách. Pod slovem revize bylo číslo a rok. Mnohé knihy měly těchto značek několik, jak revize o nezávadnosti knih navazovaly od padesátých let. Ty, které neprošly kontrolou o nezávadnosti, končily v papírnách, kde byly pod dohledem likvidovány ve stoupě. Stejně jako celá vydání knih z konce šedesátých let.

Jako student jsem chodil na brigády právě do Jihočeských papíren a potají si nebo svým přátelům odnášel „libri prohibiti“, zakázané knihy. Patřila mezi ně díla nejlepších autorů a myslitelů 20. století. Čapka, Kundery, Seiferta, Masaryka, Grasse, Saroyana, Junga, Sartra, Solženicina, Bulgakova… Kolik z nich bylo nositelů Nobelových cen za literaturu! Nesměli jsme znát jejich díla, nesměli jsme se o nich učit ve škole a mnohdy ani mluvit.

Vysoké školy byly zbaveny nejschopnějších učitelů. Přednášky z historie, filosofie, literatury, ale i zeměpisu měly daleko blíže k úvodníkům Rudého práva než ke vzdělání. Právě v těchto podmínkách se šířila polovzdělanost naší společnosti, která nese trpké ovoce v nekulturnosti a nekompetentnosti mnohých z těch, kteří v posledních letech řeší zásadní otázky naší společnosti, vytváří právní povědomí a mravní normy. Dnešní mravní a vzdělanostní bída se nezrodila ze dne na den, ale formovala se desetiletí z oktrojování svobody ducha, kvalitního vzdělání, umrtvení talentů a vytváření šedivé masy lidí, kterým to bylo jedno.

Nikdo nemá právo rezignovat na historickou paměť. A už vůbec ne politici. Jinak hrozí, že si trpkou zkušenost budeme muset prožít v obdobné podobě.

Prohlášení komunistů, že je třeba "posvítit si" na soukromé a církevní školy a pomocí legislativy je "okleštit" (přičemž například českobudějovické Biskupské gymnázium Jana Nepomuka Neumanna patří mezi deset nejlepších škol v České republice!), je nanejvýše varující.

V kontextu historické zkušenosti je svěření oblasti školství v Jihočeském kraji KSČM krajně nevhodné a pobuřující.

Jiří Šesták, senátor za Budějovicko a Třeboňsko

 

Libor Grubhoffer, rektor Jihočeské univerzity

Špatně snáším atmosféru ve společnosti, která vedla až k letošnímu výsledku voleb. Velmi mě to mrzí, protože KSČM považuji za nedemokratickou stranu se zločineckou minulostí, a obávám se návratu této ideologie, pokud jí budeme dávat více prostoru v samosprávě.

Jan Urban, novinář, člen OF

Odpor studentů a pedagogů proti soudružce Baborové je zcela legitimní a
morální. Autoritářské strany vždy a za všech okolností parazitovaly na
demokracii a zneužívaly ji jen proto, aby ji zničily. Adolf Hitler byl
zvolen v demokratických volbách, stejně jako o něco později Klement
Gottwald. Rozdíl je v tom, že po roce 1945 by nikdo nepřipustil, aby 23 let
po válce, tedy v roce 1968, v německém demokratickém Bundestagu zasedali
poslanci legální nacistické strany NSDAP. My jsme nedokázali komunisty
donutit ani k tomu, aby se přejmenovali. Za to se musíme my všichni, kdo v
listopadu 1989 Občanské forum zakládali, hluboce omluvit. Je to tedy teď na
Vás a na Vaší generaci. Bylo a stále je třeba tvrdě říkat ne každé
totalitní ideologii, a pokud tomu soudružka Baborová a pan Zimola v roce
2012 nerozumějí, je to jejich velká chyba. Teprve studentská revolta roku
1968 změnila vnímání nacismu v německé paměti. Pokud vytrváte, máte šanci
pomoci této zemi se o něco lépe vyrovnat s její komunistickou nemocí. Máte
to o hodně těžší, protože nikdo by si v Německu v roce 1968 nedovolil
jmenovat aktivní nacistku a členku NSDAP krajsou radní pro školství a
kulturu. Držím Vám i nám palce.

Jaromír Štětina, senátor

Šimon Heller, cestovatel

Richard Macků, Katedra pedagogiky Teologická fakulta JU

Jan Květ, Katedra biologie ekosystémů PřF JU

Vážený pane hejtmane Zimolo a další sociálně demokratičtí politici!. Nechápu vaši sebevražednou politiku uzavírání koalic s komunisty, kteří jsou dědici tradičního komunistického zavilého nepřátelství vůči sociálním demokratům jako "oportunistickým zrádcům dělnické třídy". Teď ovšem dovedou tuto svoji nenávist dobře maskovat. Ale nevěřte jim! Pamatuji zradu Zdeňka Fierlingera a jeho spolupachatelů, která způsobila likvidacï Československé sociální demokracie ve velmi krátké době po převzetí veškeré moci komunisty v r. 1948. Nevěřte, že konečné cíle komunistů jsou nyní jiné. Varuje vás pamětník "Vítězného února 1948" a všeho ostatního zlého, co následovalo: Jan Květ, Třeboň, nar. 1933

Miroslav Hule, spisovatel

Jan Rejžek, scénárista

Olga Sommerová, dokumentaristka

 

 

 

 

____________________

jména uvedena bez titulů